Jednodenní přechod zelenými lesy Lužických hor

Jednodenní přechod po hřebeni Lužických hor. Jde o náročnější výlet, ujdete kousek přes 30 kilometrů, ale odměnou jsou nádherné výhledy a poměrně málo frekventované cesty, kde si můžete užívat přírodu ničím nerušeni. Výlet je dostupný hromadnou dopravou.

Původně jsem přechod plánovala jako dvoudenní s přespáním v Petrovicích, nakonec jsme ho však mírně zkrátili a trasu prošli za den. Je trošku delší, než chodíme normálně, pokud ale vyrazíte brzy ráno, dá se to bez problémů zvládnout.

30 km 9 hod. Vlak / bus / vlastní Nový Bor

Vlakem z Nového Boru

Den pro nás začínal na naše poměry extrémně brzy – vstávání ve čtyři hodiny ráno, abychom se stihli vypravit a v půl 7 být na nádraží v Novém Boru. Samozřejmě je možné přespat v nějakém ubytování přímo tam, ale protože jsme se k přechodu rozhodli až na poslední chvilku, na rezervaci už nebyl čas. Ranní cesta se snídaní v autě byla však rychle za námi a my v 6:40 seděli ve vlaku směr Jedlová.

Důvod, proč jsme si vybrali zrovna tento spoj, je jednoduchý – další jede až v 8:40. Výlet je však poměrně dlouhý a mělo být opravdu horku, čekat do devíti nám tedy přišlo zbytečné.

Na Konopáč a Pětikostelní kámen

Po zhruba dvacetiminutové cestě vlakem jsme vystoupili na železniční stanici Jedlová (kde vás uvítají maximálně tak ty jedle :-)) a vydali se po zelené na vrch Konopáč (Jelení skály). Ranní les a vůně rosy působily jako balzám po trpkém ranním vstávání.

Když jsme se dosyta vynadívali z vyhlídky na všechny odstíny zelené, pokračovali jsme po neuvěřitelně malebné neznačené pěšině lesem na vrch Stožec a potom dolů na modrou Hřebenovku , kde jsme odbočili vpravo směrem na Stožecké sedlo. Cestu snadno najdete pomocí aplikace mapy.cz. Pokud byste si chtěli trasu upravit, na parkovišti v sedle se dá zaparkovat.

Cesta dál stoupá na odbočku na Pětikostelní kámen (cca 100 m) odkud je další krásný výhled do krajiny a pak pokračuje po pohodlné svažující se lesní cestě na velký rozcestník Pod Ptačincem. Na dominantu Lužických hor, tedy vrchol Luž je to odtamtud už jen 3,5 km.

Vzhůru na Luž!

Protože jsme nechtěli lézt nahoru a dolů po stejné cestě, rozhodli jsme se po necelých dvou kilometrech uhnout z červené doleva na zelenou a zdolat nejvyšší vrchol pohoří z německé strany. Podle mapy je tato volba dokonce kratší o celých 300 m :-), dle naší zkušenosti navíc i pohodlnější.

V kopci jsme se mírně zapotili a drobet červení dorazili na vrchol. Chata, která zde dlouhé roky stávala a poskytovala unaveným turistům nějaké to občerstvení, shořela v roce 1946. Od té doby se jí bohužel obnovit nepodařilo, museli jsme tedy osvěžení odložit. Co jsme si ale dopřát mohli, byly božské výhledy z vyhlídkové terasy.

Oběd a Krkavčí kameny

Kručící žaludky nás po chvíli upozornily, že je na čase sehnat něco k snědku. Svačinu jsme měli s sebou, ale pod kopcem se podle mapy nachází restaurace, tak jsme se jí rozhodli vyzkoušet. Cesta po červené dolů byla plná serpentin, ale seběhli jsme jí raz dva a brzy stáli před dřevěnou Chatou Luž. Vzhledem k tomu, že ještě nenastal úplně čas oběda, měli hotovou jen polévku. To nám nevadilo, stejně jsme chtěli co nejdřív pokračovat v cestě.

Prošli jsme malebnou osadou Myslivny a krátce nato překročili hranice do Německa. Na následujících rozcestnících jsme se drželi směru na Falkenstein (česky Sokol). Asfaltku brzy vystřídala lesní cesta podél státní hranice, která nás dovedla až ke Krkavčím kamenům.

Schwarzes Loch a Jánské kameny

Od Krkavčích kamenů červená pokračuje směrem na Schwarzes Loch, což je bývalý lom na mlýnské kameny. Je možné si ho prohlédnout částečně ze zelené naučné stezky (která tam tvoří malý okruh) a případně i jako součást prohlídky od místního spolku, ta však trvá celé 3 hodiny, na což jsme neměli čas.

Vyrazili jsme tedy svižně dál, prošli okrajovou částí vesnice Kurort Jonsdorf a v místě, kde červená s modrou značkou odbočují prudce doleva, jsme šli rovně mírně do kopce po louce až k Jánským kamenům (Johannisstein).

Závěrečná etapa do Jablonného

Po rychlé svačině za vytrvalého útoku místních mušek nás čekala poslední část cesty. Ta už byla bohužel značně nezáživnější a vedoucí převážně po lesních silničkách. Nejprve tedy přes ves Hain (je možné jít okolo viz naše trasa, nebo klidně přes vesnici) a dál po žluté až na rozcestí Kammloch, tedy Hraniční uzávěru.

Odtamtud je to na autobus či vlak do Jablonného v Podještědí (o víkendu a svátky nejbližší veřejná doprava) ještě 10 km. Cesta jde většinu času s kopce, takže do dvou hodin jste tam.

Z Hraniční uzávěry tedy po červené k rozcestí Na Šestce, pak hezky s kopečka po modré do Heřmanic a nakonec zase po červené (nebo po silnici) až do Jablonného. Dorazili jsme asi 15 minut před odjezdem autobusu, stihli to tedy akorát a v 15:39 seděli v autobusu směr Nový Bor.

Pokud byste náhodou spojení nestihli, jede ještě jeden autobus v 17:39, případně pak můžete využít vlak s přestupem v České Lípě.

A teď už mi zbývá vám jen popřát šťastnou cestu!

Mapa přechodu Lužických hor