Poľský hrebeň a sedlo Prielom – výhledy, které stojí za to

Krásný okružní výlet ve Vysokých Tatrách ze Starého Smokovce na Poľský hrebeň a sedlo Prielom patří sice mezi ty náročnější, neopakovatelné výhledy vám to však mnohanásobně vynahradí.

21 km 8 hod. Vlak / bus / vlastní Starý Smokovec

Jestli mě něco v Tatrách opravdu děsí, tak jsou to jejich sedla. Po mých začátcích v Tatrách, kdy jsem byla nucena přejít během jednoho z prvních výletů Priečne sedlo (a povedlo se mi to vlastně jen silou vůle), jsem si dlouho držela odstup. Jenže postupně jsem je (se slzami v očích, staženým žaludkem a pocitem na omdlení) zdolala skoro všechny. A proto když se jednoho krásného slunečného dne naskytla příležitost vydat se ze Sliezského domu přes Poľský hrebeň a sedlo Prielom na Zbojnickou chatu, neváhali jsme.

Ze Starého Smokovce ke Sliezskému domu

Přestože existovalo několik možností, jak trasu absolvovat, vybrali jsme si směr Sliezký dom – Zbojnická chata. Trasa se dá jít i v opačném směru, pouze stoupání od chaty do sedla Prielom není nic moc. To nebylo koneckonců ani klesání, ale o tom později.

Vyráželi jsme hned po snídani, která je v hotelu obvykle od 7 hodin. Přestože jsme se mohli vydat po žluté značce přímo na Sliezský dom, rozhodli jsme se pro kombinaci modré (na rozcestí Pod Slavkovským štítom) a poté červené . Tuto část červené jsme již několikrát šli a výhledy z ní jsou nádherné. Navíc si největší kopec odbudete raz dva a cesta pak utíká rychleji.

Až k hotelu Sliezský dom obě značky celých 7 km soustavně stoupají, převýšení je zhruba 660 m. Nám se nicméně šlo dobře a cesta rychle utekla. Horší to pak je po odbočení u Slizeského domu na zelenou směrem na Poľský hrebeň – na 3 km tam nastoupáte stejné převýšení. Odměnou je však opravdu nádherná vysokohorská krajina.

Sliezský dom a stoupání na Poľský hrebeň

Hned při vstupu do Velické doliny u Sliezského domu nás čekalo průzračné Velické pleso a po chvíli stoupání i ledový Velický vodopád. Pokud půjdete zkraje turistické sezóny nebo naopak na jejím konci, je možné, že cestou potkáte stejně jako my sníh. Ten se drží poměrně dlouho hlavně ve vyšších partiích, protože tam je chodník ve stínu a byl tak i z části namrzlý.

Chodník je téměř celou cestu skládaný z kamenů, cesta vzhůru tedy, i s naším funěním, rychle utekla. Po závěrečném stoupání mírně suťovitým terénem jsme se konečně vydrápali nahoru a užívali si úchvatné výhledy na obě strany Poľského hrebenu. Směrem odkud jsme přišli, tedy do Velické doliny a samozřejmě i na druhou stranu do Litvorové doliny. Zdolat tuto část Tater nás sice také velmi lákalo, ale trasa do Poľské Polany po modré je velmi dlouhá a velká část na jejím konci vede po asfaltce. Nemluvě o tom, že je pak nutné se nějak dostat zase zpátky. Nechali jsme si ji tedy na jindy.

Z Poľského hrebeňu je možné udělat odbočku a po žluté vystoupat na Východnou Vysokou (převýšení dalších 200 m nahoru). Vzhledem k množství sněhu jsem to však zavrhla. Na jeden den jsem měla adrenalinu až dost a to nás sedlo Prielom ještě čekalo. Pokud se na vrchol vydáte, přičtěte si navíc zhruba hodinku (cesta tam a zpět včetně kochání).

Zamrznutý kotol a sedlo Prielom

Poté, co jsme se mírně posilnili svačinou a dostatečně pokochali výhledem, začali jsme krátký, ale velmi prudký sestup na rozcestí Zamrznutý kotol, kde jsme odbočili doprava na modrou značku.

Stoupání do sedla Prielom bylo mírně techničtější, používali jsme hůlky a na konci i ruce, abychom vylezli poslední metry. Pro ty, co mají strach z výšek jako já – nebylo to tak hrozné. Ano, byl tam kus řetězu a kramle, ale terén mi nepřišel tak prudký, asi proto jsem se tedy extra nebála. Navíc je to spíše chůze po členité skále. Nedá se to porovnávat například se Sedielkem či Priečným sedlem, kde jsem měla sevřené srdce, že mi to ujede na suti a skončím kdesi v dolině.

Nahoře nás čekal naprosto dechberoucí výhled do Studené doliny. Podle mapy je sedlo Prielom ještě o 88 m výše než Poľský hrebeň, vzdálenost mezi nimi je zhruba tři čtvrtě kilometru. Vhodné je asi říci, že ani jedno ze sedel není úplně široké. Je možné si tam odpočinout a nafotit si výhledy, my se tam ale extra dlouho nezdržovali, abychom nepřekáželi ostatním turistům.

Ze sedla Prielom na Zbojnickou chatu

Po poměrně jednoduchém výstupu nás čekal o to záživnější sestup suťovo-sněhovým polem. Musím říct, že toto byla bez debat nejhorší a „nejtechničtější“ část cesty a vřele na ní doporučuji mít trekingové hůlky. Vzhledem k terénu není možné jít ani příliš rychle, navíc proti nám šlo poměrně dost lidí, takže opatrnost je na místě. Až k chatě jsou to 2 km, nepříjemná je zhruba polovina cesty, dá se to tedy přežít.

Poté, co jsme se doklouzali dolů, užívali jsme si poslední kilometr chůze k chatě mezi potůčky, které vytékají z tajícího sněhu a ples okolo.

Zbojnická chata a sestup do Starého Smokovce

Protože jsme vyráželi brzy ráno, potkávali jsme více lidí pouze v sedlech. Na Zbojnické chatě však začal ten pravý hardcore v podobě davů a rodin s dětmi. Ani se jim nedivím, bylo tam opravdu moc hezky a z Hrebienku je to krásný rodinný výlet. Pro nás tím však skončila ta pravá horská pohoda, rozhodli jsme se tedy zrychlit tempo.

Sestupy zpátky do údolí jsou v Tatrách zdlouhavé a náročné na kolena. Naštěstí je však na téměř všechny chaty postaven krásný kamenný chodník, po kterém se chodí a běhá opravdu pohodlně (poté, co si na to zvyknete). My tedy často tyto poslední úseky doků běháme – je to pro nás méně náročné a hlavně nás to neskutečně baví.

Posledních 8 km trasy zpátky do Smokovce jsme tedy seběhli poměrně rychle. Většina cesty vede Veľkou studenou dolinou podél Studeného potoka a je opravdu krásná. Na konci doliny jsme z modré uhli doprava po červené na Hrebienek a odtamtud po zelené  zpět do Starého Smokovce. Po návratu do hotelu jsme se spokojeně vydali do jejich skvělého wellness a do sauny, abychom po námaze prohřáli svaly.

A co náročnost?

Závěrem bych asi dodala, že trasu můžu vřele doporučit všem, co jsou zvyklí denně ujít okolo těch 20 km a mají nějakou fyzičku. Technicky výlet není extra náročný, ale je poměrně dlouhý a není jak si ho uprostřed zkrátit. Určitě bych ho absolvovala jen v dobrém počasí, déšť či nedejbože bouřka by ho opravdu hodně znepříjemnily.

Určitě dejte vědět, pokud máte doplňující dotazy či si nejste jistí ohledně techničnosti sedel.

Při našich návštěvách Vysokých Tater a konkrétně Starého Smokovce, býváme často ubytovaní v Grand Hotelu Starý Smokovec. Moc se nám líbí jeho historická atmosféra a styl a za ty roky už pro nás k Vysokým Tatrám nevyhnutelně patří. O tom, jak se dostat jednoduše do Vysokých Tater a Starého Smokovce, se dočtete víc v mém článku na toto téma. Další tipy na výlety ve Vysokých Tatrách pak najdete na rozcestníku Vysokých Tater.

Které trasy byste nám v Tatrách doporučili vy?

Mapa okruhu ze Starého Smokovce na sedlo Prielom a zpět